Půjdu, kam budeš chtít, Pane

řekni a odejdu k cestám

ukaž a zůstanu milovat

a jestli oheň, který mi hoří v žilách 

bude tím, co mne přivede k Tobě 

mé tělo, jež patří ženám 

daruji větru

a duši plnou jizev 

rybě Da Vinciho Poslední večeře k pokoji. 

Teď kdy celé nebe je okno

a pomalu přichází světlo, které jsi rozžal prvního dne 

ke mně mluvíš 

slovy, jimiž vidíme

doteky, kterými nemáme

vědomím, že jsme 

a chci poděkovat, že jsi mi dal ochutnat chléb života

za loučení jež jsou příčinou všech rán

v odchodech, kterými se navracíme

ve smrti, kdy z úst vychází šepot andělů, ale my jen dosahujeme jednoho těla 

i soli strachu, kterým Zlý, sám v plamenech ač nehoří, dává na sebe nezapomenout

je čas všimnout si 

jak mezi prsty protéká čas 

a být jemný při sfouknutí svíce 

protože jen tak se Ti smíme přiblížit 

a milovat